Podplukovník Emil Kaláb

*10. 12. 1889 +8. 3. 1932

Rodák, který se zapsal významnou prací do dějin literatury i vojenské historie, se narodil ve Tvarožné r. 1889 a jako pětadvacetiletý odešel stejně jako mnoho jiných tvaroženských mladých mužů do první světové války. Účastnil se bojů na východní frontě, kde se přes zajatecký tábor dostává do československých legií, organizovaných v tehdejším Rusku. Záhy se stává významným pracovníkem v zahraničním odboji a podílí se na přípravách rozbití rakousko-uherské monarchie. Vrací se po strastiplné anabázi legionářů přes Sibiř již do svobodné vlasti. Jeho návrat do rodné Tvarožné však byl poznamenán těžkou chorobou, která byla následkem těžkých podmínek jeho sibiřské pouti. Tuberkulóza ve dvacátých letech 20.století byla ještě chorobou nevyléčitelnou a tak po čtrnácti letech života, v němž stačil ještě Emil Kaláb studovat a psát, umírá 8. března 1932. Tvarožná připravila svému rodákovi důstojný pohřeb, který do té doby široké okolí nevidělo. S vojenskými poctami, za účasti pluku vojska, byl uložen do rodné země na tvaroženském hřbitově autor odborné publikace "Bitva tří císařů". V této své nejvýznamnější práci zhodnotil zkušenosti rodáka vesnice pod Santonem, stejně jako zkušenosti vojenské a studium odborné domácí i zahraniční literatury. Publikace je dodnes pramenným materiálem pro odborníky a historiky, zabývající se problematikou napoleonských válek. Zážitky ze Sibiře uveřejnil v knize "V kraji tunder", kromě níž napsal ještě řadu článků a fejetonů do tehdejšího denního tisku, zejména do Lidových novin. Vrací se v nich k pobytu v Rusku, v zajetí a k vojenskému životu. Byl členem "Kola moravských spisovatelů".